Vodění medvěda a končinová zábava spojená s pochováváním basy
Jednou z nejnáročnějších akcí našeho sboru bývá každoroční vodění medvěda spojené s končinovou zábavou a pochováváním basy. Toto je poslední den bujarého veselení a hojnosti jídla, pak bude následovat půst až do velikonoc. Pro zúčastněné je to vlastně takový čtyřiadvacetihodinový maratón. Letos se tak po znovuobnovení konalo již po dvanácté.
Ráno po sedmé hodině se všichni sešli v přísálí obecního úřadu, posnídali párečky, zapili čajem a začali se chystat na obchůzku vesnice. Z obyčejných lidí se postupně rodili pošťák, myslivec, hasič, kominík, purkrabí, fotbalista s ozembuchem, okouzlující cikánky a především medvěd i s vodičem. Asi o půl deváté se celá medvědářská družina v doprovodu podsínkové kapely vydala vpřed. Počasí se pro letošek opravdu povedlo a tak nehřála jen dobrá slivovička, ale i sluníčko. V každém domě byl průvod štědře pohoštěn nejen pitím, ale i něčím dobrým k zakousnutí. Historický kočárek se pomalu plnil dary od našich spoluobčanů. V každé části vesnice přednesl purkrabí rýmovanou řeč zabývající se událostmi loňského roku nejen naší obce. Po obchůzce asi půl dědiny se celá družina vrátila do přísálí, kde byla pro všechny nachystána svačina. Po půlhodince odpočinku bylo ještě potřeba obejít zbytek obce. Ozembuch po fotbalistovi převzala jedna z krásných cikánek a šlo se dál. Opravdu krásné počasí přispělo k tomu, že se letošní obchůzka protáhla skoro do šesti hodin. K večeři, opět do přísálí, už došli sice všichni, někteří už ale na výbornou polívčičku a řízeček rozhodně neměli chuť.
Na večerní zábavu byla domluvená kapela Duo expres. Nikdo ji neznal a tak byli všichni moc zvědaví, jak bude hrát. U vstupného dostal každý příchozí uvítací štamprličku. Sál byl sice zaplněn jen z poloviny, ale zábava se výborně rozjela. Potěšilo nás, že přijelo i pár přespolních přátel. Slivovice tekla proudem, a kdo měl hlad, mohl si dát pečené kuřátko nebo divokou topinku. Po dvacáté druhé hodině začal samotný akt pochovávání. Medvěd basu utancoval, přijela první pomoc, ta už ale nebyla nic platná. Tak hrobník pomyslně vykopal hrob, přišla opět celá medvědářská družina, obohacená o bílou a černou nevěstu a čtyři plačky, s basou se rozloučit. Farář pronesl smuteční řeč, připil na čest a slávu naší basy, plačky poplakaly a bylo hotovo. Po celou dobu půstu bude naše base uložená v sakristii v hostinci u paní Menšíkové. Pak pokračoval tanec a veselení. Naši mladí členové rozprodali tombolu do posledního lístku, a tak i každý po zásluze něco pěkného vyhrál. Zábava pokračovala do brzkých ranních hodin, spoustu zúčastněných už si ani nepamatuje, v kolik přesně odešli, důležité ale je, že obcházeli ve velmi dobré náladě.
I přes slabší návštěvnost zábavy považujeme tuto celodenní akci za vydařenou a přeje si ,,Ať se i příští rok medvěd po vesnici vodí“ .
